S léčbou v Rokycanech pomáhají retrívři Charlie a Jack a tři kočky
TISKOVÁ ZPRÁVA
Charlie a Jack – to jsou jména dvou terapeutů, kteří pomáhají v Rokycanské nemocnici. Jedná se o dva zlaté retrívry, kteří se podílí na léčbě zdejších pacientů na oddělení následné péče. Do nemocnice chodí jednou za dva týdny, obchází oddělení a předávají svou energii pacientům, kteří tu leží třeba i týdny či dokonce měsíce. Doprovází je fyzioterapeut nebo rehabilitační sestra, kteří znají diagnózy pacientů. „Pacienti vědí, že přijdeme, těší se na nás. Každá návštěva je individuální. Závisí na onemocnění a aktuálním stavu pacienta,“ popisuje psí terapeutka Olga Tomášů.
Říká se tomu canisterapie, tedy podpůrná terapie pomocí psů, která se využívá pro zlepšení psychického i fyzického stavu člověka. Pomůže například pacientům s rozvojem citových schopností a také s rozvojem pohybových schopností a jemné motoriky. Pomocí hlazení, mazlení se se psem a komunikace s ním se mohou pacienti zbavit některých obtíží. A kontakt se psem zpravidla napomůže i k ochotnějšímu přístupu k běžné rehabilitaci. A nemusí se jednat jen o psy. S Charliem a Jackem chodí na návštěvu také tři kočky, které si pacienti na pokojích hladí.
Canisterapie
|
Pes musí mít vhodnou povahu a potřebný výcvik. Musí být klidný, protože často leží vedle nemocného. Ten bývá někdy nepříliš pohyblivý, pes je v jeho těsné blízkosti a zahřívá ho. „Klient si často pejska hladí a dává mu piškotky, které má předem připravené,“ popisuje Olga Tomášů s tím, že ji velmi těší, když pacienti prožívají momenty štěstí, při nichž někdy i ukápne slza.
„Pro hospitalizované má canisterapie velmi pozitivní přínos z různých důvodů. Za prvé, jak chodíme pravidelně, tak ti dlouhodobí pacienti se mají na co těšit. A už jen to samotné těšení, že zažijí něco nevšedního, jim během pobytu zvedá náladu,“ vysvětluje terapeutka.
A pak přichází samotná návštěva, která má dva terapeutické účinky. U mnohých pacientů je zásadnější sociální aspekt. „Pacienti se během setkání zpravidla rozpovídají a začnou vzpomínat, s jakými pejsky se v životě setkali a jaké s nimi měli zážitky. Často se také stává, že i když na počátku pacient psa odmítá, tak si po jeho příchodu vše rozmyslí. Vidí pejska na pokoji, vidí, jak se s ním ostatní pacienti mazlí a hladí ho. Rozsvítí se mu oči a pak ho také nechá přivést a posadit na lůžko,“ říká Olga Tomšů s tím, že takto pomáhá pes nebo i kočka hlavně pacientům, s nimiž je těžké navázat kontakt.
Jedná se o pacienty, kteří trpí depresemi nebo psychickými poruchami, o autistické nebo apatické pacienty nebo pacienty, kteří jsou v nemocnici již dlouho s nepříznivou diagnózou a bez pravidelného kontaktu s blízkými. Nejsou zpravidla ochotni se zdravotníky příliš komunikovat nebo spolupracovat. Kontakt se zvířetem jim ovšem přinese psychické rozptýlení a vždy po návštěvě jsou takoví pacienti vstřícnější i ke standardní rehabilitační péči, ale také k sociální integraci do kolektivu.
A druhý účinek canisterapie je zlepšení motoriky, pohybu paží, rukou a prstů a rozvoj orientace v prostoru. Pes nebo kočka na lůžku pomáhá s polohováním pacientů, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžku a během hlazení používají právě ruce.
Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, kteří prošli canisterapeutickými zkouškami. Na jejich základě pes získá oprávnění terapeuticky pracovat a pomáhat. Právě taková školení a certifikaci poskytuje společnost Pomocné tlapky, kterou Olga Tomášů na začátku milénia spoluzaložila. Hlavním cílem Pomocných tlapek je výchova, výcvik a předávání speciálně vycvičených psů zcela zdarma majitelům, kteří je používají jako slepecké, nebo pomáhají jinak nemocným.
