Nový primář domažlické gynekologie: Vývoj v oboru? Komunikace, pohodlí, možnost se rozhodnout
NAŠI LIDÉ / ROZHOVOR
Před čtyřmi roky si krátkodobě vyzkoušel práci na gynekologicko-porodnickém oddělení Domažlické nemocnice jako sekundární lékař. Kvůli bydlišti v Praze a nabídce pozice ve vedení nemocnice v Nymburku ale tehdy MUDr. Dušan Kolařík, Ph.D. nakonec zůstal ve středních Čechách. Práce na západě Čech ho ale zaujala natolik, že se letos v létě do Domažlic vrátil. A rovnou už jako primář. V této pozici již také zavedl na gynekologii první novinky, přičemž další budou následovat. „Stále ale musíme zůstat oddělením a porodnicí rodinného typu s individuálním přístupem ke každé ženě,“ ujišťuje v rozhovoru pro magazín Srdce Dušan Kolařík.
Máte za sebou poměrně dlouhou praxi ve fakultních nemocnicích. Určitě tedy přinášíte do Domažlic kromě zkušeností i nějaké specializace?
Pracoval jsem skutečně 15 let na klinických pracovištích, konkrétně v Nemocnici Na Bulovce nebo ve Všeobecné fakultní nemocnici. Kromě praxe v širokém spektru běžné gynekologické péče a operativy jsem zde získal i atestace a zkušenosti v oblasti gynekologické endokrinologie, což zahrnuje hormonální léčbu pro všechny věkové kategorie žen, v oboru onkogynekologie včetně léčby onemocnění prsu a dále v oboru urogynekologie. Samozřejmě tyto znalosti přenáším dále. A nejinak je tomu i v Domažlicích, což už ukázaly některé mé první kroky, které zavádíme.
Než ty kroky zmíníte, jen ještě krátká odbočka. Samostatným tématem gynekologických pracovišť je vždy porodnice. Vnímáte to také tak a bude to Vaše téma i v Domažlicích?
Určitě, právě v nemocnicích regionálního významu je pověst celé gynekologie zpravidla závislá na pověsti porodnice. Vím to ze svého působení třeba právě z Nymburka, kde jsem byl devět let primářem. Systematickou prací jsme s kolegy pozvedli porodnici až k hranici osmi set porodů ročně, a přitom s nejnižším podílem císařských řezů mezi porodnicemi ve Středočeském kraji. V oblasti porodnictví mohu připomenout mojí předchozí praxi a působnost v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze.
MUDr. Dušan Kolařík, Ph.D.
|
A nyní tedy k těm novinkám. Co se Vám již podařilo v Domažlicích zrealizovat?
Spouštíme provoz nových ambulancí. Za prvé je to již zmíněná urogynekologie, která se zaměřuje na diagnostiku a široké spektrum konzervativní i operativní léčby poruch stavby i funkce ženských pohlavních orgánů. Dále otvíráme centrum onkologické prevence, které se bude zabývat například diagnostikou přednádorových stavů. To znamená, že budeme provádět vyšetření, která dokáží odhalit rizika vzniku nádorů ještě před jakýmikoliv klinickými projevy. A samozřejmě se budeme zabývat i léčbou. Dále bych zmínil například rozšíření spektra ultrazvukové diagnostiky. Třeba v souvislosti s porodními službami nabízíme ambulantním gynekologům z Domažlicka možnost konziliárních vyšetření v případě nejasných či sporných nálezů. A zintenzivňujeme například 3D/4D ultrazvukové vyšetření těhotných žen a v plánu je i ve spolupráci se specializovaným partnerem zahájení ultrazvukového screeningu těhotných.
A málem bych zapomněl. Je to sice drobnost, ale má velký ohlas. Od srpna každá rodička, které se u nás narodí miminko, dostane jako poděkování za důvěru tisícikorunovou poukázku na nákup v nemocniční lékárně. Při současných stoupajících cenách to sice není moc, ale věřím, že to čerstvé maminky ocení.
Před prázdninami se také přesunuly gynekologické ambulance ze 4. do 1. podlaží. Je to tak?
Ano, rozhodli jsme se postupně gynekologickou péči centralizovat do jednoho podlaží. To znamená přesunuli jsme ambulance k lůžkové stanici, kde byly dostatečné prostory a ambulantní část se tak mohla rozšířit do více místností, než měla dříve. Tím se mimo jiné i zamezuje zbytným časovým zdržením jednotlivých vyšetření a pacientky mají více pohodlí. Původní prostory gynekologických ambulancí ve 4. patře nyní slouží ordinaci praktického lékaře. Důležité je dodat, že řeč je o gynekologické části. Porodnice a oddělení novorozenců dál zůstávají ve 4. poschodí nad vestibulem.
Když jste zmínil porodnici, máte nějaké plány jejího dalšího rozvoje?
Malé a střední porodnice v okresních městech jsou zpravidla porodnicemi základní úrovně, nicméně jejich prioritou stejně jako ve velkých centrech musí být poskytování vysoce kvalitní péče, zejména s ohledem na bezpečnost rodičky i plodu a poté i narozeného dítěte. I v tomto smyslu se budeme snažit péči dál posouvat. Budeme se snažit co nejvíce předcházet vzniku patologických stavů, abychom nemuseli řešit jejich následky. Zaměříme se třeba na velmi přesnou diagnostiku rodičky i plodu před porodem a také v průběhu porodu. Plod můžeme monitorovat v průběhu porodu také distančně, neboli bezdrátově, pro zajištění maximální volnosti pohybu rodičky.
Budeme se snažit omezit riziko zbytečných intervencí, zejména pak zbytných císařských řezů, které pak mají následky do celého zbytku života ženy. Při tom všem ale musíme i nadále zůstat oddělením a porodnicí rodinného typu s individuálním přístupem ke každé ženě, které by se u nás měly cítit spíše jako na návštěvě u kamarádky než jako v nemocnici.
A další plány v rozvoji gynekologické péče, ať už ambulantní nebo operativní?
Rád bych významně rozšířil spektrum ambulantní péče. Nejen tím, že jsme otevřeli již zmíněné nové ambulance, ale považuji za důležité rozšířit také ordinační hodiny některých stávajících. Myslím tím hlavně terénní ambulance primární péče v Bělé a ve Staňkově, abychom tamním ženám ušetřili nutnost za péčí cestovat. A dále mám na mysli ambulanci pro ukrajinsky mluvící ženy, kterou jsme také před nedávnem zprovoznili. Ty ženy tady jsou, péči potřebují a ideálně, když se s lékařkou domluví vlastním jazykem. My tu možnost máme, proto ji dle potřeby nabízíme a zájem o tuto ordinaci postupně roste.
V operační gynekologii považuji za vhodné zvýšení poměru endoskopických výkonů, jako je hysteroskopie nebo laparoskopická řešení i u pokročilejších patologických nálezů. A chtěl bych zintenzivnit péči, která řeší potíže se sestupy pánevních orgánů. Tento segment potíží je obecně výrazně poddiagnostikovaný, ženy váhají s vyhledáním péče, a to i přesto, že jde často o velmi obtěžující stavy. Navíc s tím, jak vzrůstá průměrný věk, je jisté, že potřeba této péče bude dále narůstat.
V návaznosti na urologické ambulantní pracoviště pak přichází logicky i přímo úvaha zabývat se více řešením různorodých poruch vyprazdňování a udržení moči a to nejen na úrovni naší nemocnice, ale u komplikovaných případů také ve spolupráci s klinickým pracovištěm v Plzni. A výhledově nevylučuji rozšíření péče také o estetickou gynekologii.
Medicíně a gynekologii se věnujete už téměř 30 let. Jakým směrem se tento obor za ty roky posunul, myšleno zejména ve vztahu k pacientům?
Podobně jako v celé medicíně se postupně i obor gynekologie stále více orientuje právě na pacienta respektive pacientky, na jejich pohodlí, informovanost, možnost se rozhodnout. Neboli více se komunikuje s pacientkami, řeší se různé alternativy, vedou se vzájemné diskuse. Koneckonců i samy ženy se více orientují a více se ptají.
Možná ještě ve větší míře to platí také pro porodnictví. I tam je kladen větší důraz na humanizaci, tedy na skutečně lidský přístup oproti direktivně technickému přístupu, který někde převažoval ještě na konci 90. let. Týmy v porodnicích od lékařů, přes porodní asistentky až po sestry na novorozeneckých odděleních mají v řadě porodnic už skutečně individuální přístup ke každé rodičce nebo páru.
Na druhé straně je ale oproti době ještě třeba před 20 roky patrné v uvozovkách „zlenivění“ populace, nižší fyzická i psychická odolnost a někdy i neochota postavit se čelem k výzvám spojeným s těhotenstvím a porodem. Když budu konkrétní, tak například roste procento žen, které požadují císařský řez jen proto, aby se vyhnuly vlastní fyzické zátěži. Tady musím připomenout, že porod je přirozený proces a v dobrých porodnicích je snaha porod jako přirozený proces respektovat a nejsou-li k tomu objektivní medicínské důvody, pak je vhodné pro plod i pro ženu do tohoto procesu zbytečně nezasahovat.
Také v našem oboru se projevuje stárnoucí populace. Přibývá specifických potíží - zejména sestupy pánevních orgánů, potíže s močením a s udržením moči, potřeba hormonálních intervencí ve vyšším věku. Je kladen větší důraz na plánování života i rodičovství. Detailněji se řeší různé metody antikoncepce hormonální i nehormonální s jejich výhodami i úskalími.
A v neposlední řadě je velkým tématem oproti ještě 90. letům odkládání těhotenství do vyššího věku. Do porodnictví pak vstupují také metody asistované reprodukce, jejichž možnosti prošly za posledních 20 let převratným vývojem. A také léčitelnost mnohých onemocnění se významně zlepšila. Tím se těhotenství stalo dostupným i pro ženy, které by v minulosti mohly na vlastní dítě jen obtížně pomýšlet. S těmito nespornými pozitivy se ale objevuje i stinná stránka – významně se zvyšuje počet těhotných žen se závažnějšími onemocněními. To klade zvyšující se nároky na široké znalosti porodníků, které často musí přesahovat do jiných oborů medicíny.
Fotogalerie
