Nemocničním duchovním je v Horažďovicích opět žena. Kateřina Broučková se připravovala rok

„Největší část pacientů si chce jen tak popovídat. Je dobře, že tu už dlouho žiji. Znám tento region a s místními pacienty tak nacházíme další společná témata,“ vysvětluje kaplanka Kateřina Broučková. „Někteří pacienti se pak svěřují s životními těžkostmi, co je trápí, z čeho mají strach a spolu se pokoušíme nalézt odpovědi na duchovní otázky a jejich obavy nebo smutek rozptýlit. Jiní chtějí probrat svůj život, sdílet s někým svůj příběh, ulevit si tím, anebo pacienti s vážnými komplikacemi chtějí pomoci připravit se duševně na odchod z tohoto světa. Je to asi desetina pacientů, ale jsou to právě ti, pro které je péče duchovního nejvíce přínosná a nejvíce ji potřebují.“

„A pak jsou v nemocnici přímo věřící pacienti, kteří příležitostně požádají třeba o čtení z evangelia, o společnou modlitbu nebo svaté přijímání,“ doplňuje duchovní s tím, že hlavním předpokladem v její pozici je hlavně umění trpělivě naslouchat.  Jako kaplanka je pak samozřejmě vázána mlčenlivostí a etickým kodexem nemocničních duchovních.

Jedním z „průvodců“, který ji pomáhá se v nové pozici „zabydlet“ je Josef Zeman. Do nemocnice totiž nastoupil jako pacient po prodělaném těžkém onemocnění plic ve stejný den jako kaplanka a jako věřící její služby brzy objevil a využívá. „Byl jsem v podstatě už na cestě na druhý břeh. Našli mi doma v bezvědomí a s těžkou pneumonií. Naštěstí mne z toho lékaři dostali a tady jsem na doléčení. Potřebuji totiž ještě na operaci kyčle a na tu musím být v dobré kondici, tak i rehabilituji,“ popisuje Josef Zeman s tím, že s kaplankou kromě modliteb probírá právě i pocity ze svého „odcházení“.

Nejen pro tyto případy je přímo v nemocnici zřízena nemocniční kaple. „S pacienty hovoříme hlavně v pokoji, ale ne každému to vyhovuje. Pokud je třeba pohovořit si více v klidu, pacient toho má více na srdci, ta témata jsou hlubšího významu nebo nechceme rušit druhého pacienta na pokoji, tak na to je ideální právě kaple. Přístup je bezbariérový, takže se tam dostanou i hůře pohybliví pacienti,“ popisuje kaplanka.

Systém setkávání s pacienty si teprve vytváří. Ráda by ale vždy viděla každého pacienta. „Alespoň se představit, popsat svoji roli. První setkání už trochu naznačí rozpoložení pacienta a zda a v jaké míře mu může být spirituální péče nebo právě jen povídání přínosné. Někdy to už vím i dopředu. Volají mi třeba kaplani z okolních nemocnic, že k nám od nich přijede pacient, který by se rád setkal,“ dodává.

Kromě pacientů je nemocniční kaplanka k dispozici také pro rodiny, návštěvy, případně pozůstalé, ale také pro personál nemocnice. V nemocnici je kaplanka pravidelně vždy v pondělí, úterý a pátek. Duchovní péči zajišťuje v horažďovické nemocnici také řádová sestra Kongregace školských sester de Notre Dame Anežka Bednářová. A pokud by někdo v nemocnici potřeboval přímo služby kněze, dochází do nemocnice i administrátor horažďovické farnosti Mariusz Piwowarczyk. Ten v nemocnici slouží příležitostně i bohoslužby.

• Více info ke spirituální péči a kontakty prolikem zde 

• Rozhovor, naslouchání, laskavé setkání, lidskou blízkost a doprovázení v době nemoci.
• Pomáhá snižovat stres, překonávat osamění a hledat cestu, jak důstojně zvládnout obtížnou situaci.
• Těm, kdo mají zájem, nabízí modlitbu, svátosti, četbu Bible nebo bohoslužby. Na žádost je k dispozici při udílení svátosti. Spolupracuje s dalšími duchovními státem uznaných církví a na vyžádání s nimi zprostředkuje kontakt.

• Poskytuje péči v duchovní oblasti všem lidem bez rozdílu jejich vyznání či světového názoru.
• Zachovává mlčenlivost a respektuje svobodu svědomí.
• Péče kaplana nezahrnuje kázání, naopak především naslouchá.
• Kaplan nesmí nikoho přesvědčovat k víře.

• Péče kaplanů se v ČR soustřeďuje zvláště na oddělení s dlouhodobými pobyty nebo na pacienty se závažnými diagnózami, které zásadním způsobem mění délku a kvalitu života. Tématem rozhovoru je často strach ze smrti, potřeba odpuštění, pochopení smyslu dané situace, hledání povzbuzení, které může vyústit v holistní uzdravení nebo lepší spolupráci pacienta s těmi, kdo o něj pečují.