MUDr. Richard Pikner: Předávat vědomosti je velkým přínosem i pro mě

Jak dlouho přednášíte na LF UK v Plzni a v čem vás to obohacuje?

S Lékařskou fakultou v Plzni je můj profesní život spojen už od ukončení mého magisterského studia, a to ve formě výzkumných grantů, výuky na II. interní klinice a také absolvováním postgraduálního doktorského studia. V roce 2008 jsem dostal znovu nabídku učit. Neváhal jsem ani na chvilku. A tak od roku 2008 učím studenty 5. ročníku tři kapitoly z klinické biochemie. Baví mě to a doufám, že je to oboustranné. Jak říká můj táta: „Když někomu něco dokážeš vysvětlit, budeš to sám lépe chápat.“ A to platí i na medicíně. Možnost předávat vědomosti je tak velkým přínosem i pro mne osobně. Tříbí to mé myšlenky, urovnává a také motivuje k dalšímu poznávání.

Je náročné nadchnout budoucí lékaře pro studium? Co pro to děláte?

Ano, biochemie často není předmět, na který se strašně těší. Ale myslím, že po jeho absolvování mění názor a hlavně chápou význam laboratorních výsledků pro jejich budoucí praxi. Snažím se jim vysvětlit probíranou oblast tak, aby je zaujala a pochopili ji. Na příkladech z praxe vysvětluji principy a učím je uvažovat nad konkrétním příběhem pacienta, jeho výsledky a jednotlivými souvislostmi. Pokouším se nebýt nudný a zároveň vést studenty k tomu, aby na řešení přišli sami. S kolegy z Ústavu klinické biochemie a hematologie jsme připravili e-learningovou platformu, kde studenti najdou naše prezentace, textové podklady, mohou pomáhat s korekcí textů a tím se sami učí. Také jsme před časem vytvořili e-learningový portál www.ceva-edu.cz, který je určen všem zdravotnickým pracovníkům, kteří se zajímají o laboratorní diagnostiku. Mohou tak z pohodlí domova zhlédnout řadu webinářů, číst texty, klást otázky apod.

Nemocnice Plzeňského kraje uzavřely s LF smlouvu o spolupráci, takže se v našich nemocnicích bude objevovat více mediků. V čem vy osobně vidíte přínos, když studenti absolvují praxi v menších nemocnicích?

Takovou aktivitu nesmírně podporuji, neboť základní medicína se dělá dobře i v menších nemocnicích a je zde více času i prostoru pro konkrétní zapojení studentů do odborné práce, jistě i větší šance na individuální přístup. Jejich praxe se zde více bude blížit jejich roli budoucího sekundárního lékaře. V neposlední řadě se někteří mohou rozhodnout zahájit svoji lékařskou kariéru v některé z menších nemocnic a získat tak rychleji odbornou praxi a zkušenosti s léčbou základních onemocnění. Některá pracoviště, třeba moje v oblasti kostního metabolizmu, patří mezi významná pracoviště v rámci kraje i České republiky.

Kde v Klatovské nemocnici pracujete a co je náplní vaší práce?

Od roku 2005 jsem primářem oddělení klinických laboratoří a kostního metabolizmu, které zahrnuje laboratoře biochemickou, hematologickou a mikrobiologickou, dále transfuzní službu a ambulantní centrum pro diagnostiku a léčbu osteoporózy a dalších onemocnění kostí. Mojí hlavní náplní je na jedné straně manažerská funkce spočívající v koordinaci činností všech součástí oddělení, ale i lékařská garance biochemických výsledků, zavádění nových laboratorních metod a v neposlední řadě péče o pacienty v kostní ambulanci.

Doporučil byste svůj obor budoucím lékařům? Proč?

Jednoznačně pokud cítí, že by je to mohlo aspoň trochu zajímat. Můj obor pomáhá diagnostikovat chorobné stavy, sledovat efekt léčby a chápat, co se v lidském těle v danou chvíli děje a zároveň ještě je tu možnost nabyté znalosti využít v diagnostice a léčbě pacientů s osteoporózou a dalšími metabolickými onemocněními kostí. Jsme většinou iniciátory zavádění nových laboratorních vyšetřovacích metod a postupů a tedy ovlivňujeme péči o pacienty ve všech dalších oborech v nemocnici. Jde tedy o velmi pestrou práci, otevřenou novým výzvám.

Jak jste se vy osobně dostal k medicíně?

Těžko přesně říci, nepocházím z lékařské rodiny, ale na gymnáziu někdy po 3. ročníku jsem najednou věděl, že bych rád chtěl na medicínu. Také nás šlo studovat 12 z jedné třídy, takže možná i fenomén party přátel. Ale asi i ten „vnitřní hlas“, že jsem asi vždy chtěl pomáhat, ale v 17 letech jsem si to plně neuvědomoval. Také mě ponouklo setkání s biochemiky Ing. Polívkové a MUDr. Steinerové a následná studentská práce na téma cholesterolu a vysokého tlaku u studentů gymnázií, kterou jsem dělal s kamarádem. Suma sumárum řada náhodných setkání, ochota dělat něco nového a nakonec po desítkách let práce na II. Interní klinice a v Imunoanalytické laboratoři FN Plzeň jsem nakonec biochemik a klinický osteolog v Klatovské nemocnici. Nelituji žádné zkušenosti a děkuji všem osobnostem, které jsem v čase potkal a dále mě motivovali a vedli. Nelze je všechny vyjmenovat ale rád bych zmínil profesory Ondřeje Topolčana, Jaroslava Racka, Jindřicha Fínka a Vladimíra Paličku a řadu dalších v Čechách i zahraničí.

Naplňuje vás medicína i po letech?

Ano, mám štěstí, práce mne baví a naplňuje i po letech, ba možná čím dál tím více. A věřím, že to vracím svým pacientům a studentům.

Co děláte, když zrovna nepracujete nebo neučíte?

Přednáším kolegům na kongresech, seminářích, sám se tam dále vzdělávám a snažím se zavést nové smysluplné postupy. Dále rodina, spíše pomoc mé ženě, která nese hlavní břímě péče o děti a domácnost. Snažím se podporovat děti v rozvoji jejich koníčků a studiu. Občansky se angažuji v zastupitelstvu kraje, a pokud zbude něco málo času, dělám rekreačně sport – běh, lyže, kolo, turistika, vodáctví s rodinou, s přáteli a jejich rodinami. Rád houbařím. Mít kolem sebe prima partu lidí je bezva, někdy je ale těžké dát všem dostatek času, který by si zasloužili.

Jaká je vaše vize Klatovské nemocnice do budoucna?

Dělat dobře svoji práci, trvale hledat zlepšení, zavádět nové postupy a i nadále být hrdý a spokojený za to, co jsme dokázali, vždy se poučit z chyb a neopakovat je. Nejbližší vizí je realizovat v Klatovské nemocnici projekt „Sekundární prevence osteoporotických zlomenin“, jako součást celonárodního pilotního projektu Ústavu zdravotnických informací a statistiky MZ ČR. Princip a cíl je jednoduchý, změnou organizace péče zajistit pacientům po prodělané osteoporotické zlomenině odborné osteologické vyšetření a případně zahájit včas léčbu osteoporózy tam, kde je to nezbytné.

A jaké jsou vaše osobní plány do budoucna?

Přežit co nejdéle ve zdraví a s veselou myslí, spokojená a šťastná rodina a kamarádi kolem nás.