Doc. Petr Zeman: Léčba sportovců má svá specifika. Jinak léčím fotbalistu, jinak hokejistu

Proč jste se rozhodl studovat medicínu?

K medicíně jsem se dostal v podstatě náhodou. Přihlásit se na ni mi doporučil můj oblíbený profesor na gymnáziu, kde mě nejvíce bavila biologie. První rok jsem však na přijímacích zkouškách na Lékařskou fakultu neuspěl, ale o rok později se to již povedlo, a tak jsem nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Studium mě od počátku velmi bavilo. Již od 3. semestru jsem jako student medicíny začal vyučovat mediky na anatomickém ústavu Lékařské fakulty v Plzni. Zde jsem nejprve během svého studia a později souběžně s profesí lékaře ve Fakultní nemocnici Plzeň působil jako asistent celkem deset let.

Co vás na medicíně baví?

Medicína je mimořádně zajímavý, ale také náročný obor, který se neustále vyvíjí. Pokud jí chce člověk dělat dobře nebo dokonce výborně, pak ho nutně musí medicína bavit a nutně se jí musí věnovat trvale na „plný plyn“ často i na úkor osobního života. Nejvíce mě na mém oboru baví fakt, že díky své specializaci pomáhám pacientům širokého věkového rozpětí, od dětského věku až po seniory, vracet je relativně brzy do běžného denního nebo sportovního života.

Proč jste si vybral právě ortopedii?

K ortopedii jsem se dostal opět shodou náhod. Na Kliniku ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí si mě vybral sám pan profesor Koudela, bývalý přednosta naší kliniky, se kterým jsem se potkal v anatomickém ústavu při jedné významné události a tam mě, na doporučení přednosty anatomického ústavu pana docenta Fialy, oslovil s nabídkou práce na jeho klinice.

Jaká byla vaše profesní dráha? Kde všude jste působil?

Pracuji od roku 2003 na Klinice ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Plzeň, kde se věnuji převážně artroskopickým operacím velkých kloubů a sportovní traumatologii. Od roku 2006 současně působím jako klubový lékař FC Viktoria Plzeň a od roku 2014 jsem také lékařem A týmu národní fotbalové reprezentace. Dále působím od roku 2012 jako asistent a od března 2018 jako docent na lékařské fakultě v Plzni, kde se podílím na výuce studentů medicíny a na realizaci výzkumných projektů naší kliniky. Jsem školitelem tří lékařů studentů postgraduálního doktorského programu. Mimo jiné jsem lékařem Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje a v současné době i místopředsedou Společnosti sportovní traumatologie a artroskopie ČLS JEP. Vedle léčení mých pacientů také dost přednáším na odborných kongresech a kurzech a školím lékaře z různých koutů ČR i zahraničí, kteří se k nám jezdí učit artroskopické operace.

Nyní působíte jako sportovní lékař Viktorie Plzeň. Jak se vám spolupracuje s fotbalisty?

Pozice lékaře jak v jednom z nejlepších fotbalových klubů v ČR, tak i u reprezentace je pro mě velmi zajímavá, ale současně i velmi zodpovědná a zavazující. Přeci jen léčím pohybový aparát u profesionálních sportovců, kteří se sportem živí a kteří mimo jiné stojí klub veliké peníze. Protože neléčím při svojí práci pouze fotbalisty, ale i jiné sportovce, například hokejisty, házenkáře atd., mohu porovnávat i odlišnou mentalitu jednotlivých sportovců. Ta je mimo jiné velmi důležitá při naší spolupráci na léčbě. S fotbalisty se mi spolupracuje dobře, ale musel jsem si na jejich chování a reakce zvyknout. V dětství jsem totiž fotbal moc nehrál a popravdě mě ani moc nebavil.

Jezdíte s nimi na zápasy? Jak vypadá praxe lékaře v klubu, jako je Viktoria?

Co u nich nejčastěji léčíte? S fotbalisty Viktorky a nároďáku jsem toho už procestoval hodně nejen po ČR, ale i po Evropě. Na zápasech musí být lékař přítomný na lavičce a řešit akutní poranění, která se odehrají během zápasu, ale tím naše práce vlastně teprve začíná. Pak je nutné zajistit potřebnou diagnostiku a nastavit adekvátní a co nejaktivnější způsob terapie daného poranění tak, aby se daný hráč vrátil co nejdříve zpět do vrcholové zátěže. U fotbalistů léčíme převážně poranění pohybového ústrojí, typicky svalová zranění, podvrtnutí hlezenního a kolenního kloubu atd. Tato zranění jsou asi nejčastější, ale staráme se u fotbalistů i o jiná onemocnění, např. virózy, když je potřeba. Já osobně se nejen u fotbalistů, ale u všech sportovců specializuji na léčbu úrazů a artroskopické operace kolena, kyčlí, ramena a hlezna. To mě baví nejvíce.

Jaké máte profesní plány do budoucna?

V současné době jsem vedoucím lékařem nově otevřeného artroskopického centra v rámci naší kliniky ve Fakultní nemocnici Plzeň, které se specializuje na artroskopické operace velkých kloubů a léčbu sportovních úrazů. Toto centrum má přinášet pacientům větší komfort, časnější termíny těchto stále více žádaných a úspěšných operací a umožňovat jim časněji se vracet do běžné denní zátěže a zpět ke sportu. Mým úkolem je nyní stále více vylepšovat kvalitu poskytované péče a podílet se také na výzkumné činnosti, která ve fakultní nemocnici nesmí chybět. V neposlední řadě je mým cílem vychovávat kolegy z našeho i z jiných pracovišť k tomu, aby byli schopni samostatně provádět i ty nejsložitější artroskopické operace na co nejvyšší úrovni. Velmi rádi bychom také rozšířili naši spolupráci s ostatními pracovišti v našem regionu, např. s ortopedy z Klatovské nemocnice. Snažíme se být otevření a přístupní všem kolegům, kteří mají zájem se u nás učit a my od nich!

Jaké máte koníčky? Patří mezi ně sport?

Na koníčky bohužel moc času nemám. Mým největším koníčkem je moje práce. Jako kluk jsem miloval rybaření, ale na tento koníček teď mohu prakticky zapomenout. Ve volných chvílích se snažím věnovat rodině. Pokud se najde chvilka na sport, rád si zajdu na tenis, na kolo, zaběhat si, někdy zaplavat. Ale jako pasivní účastník nejvíce chodím na fotbal.